První týden za námi

7. října 2018 v 0:18 | Sestřička medička |  1. ročník
Tak už máme za sebou první týden školy...

Ufff, co vám budu povídat, tento týden zdál se mi poněkud hektický. Byl to týden denního vstávání a dojíždění z Prahy do Plzně a zpět. Týden běhání po Plzni a vyřizování různých kartiček (MHD apod.). Týden čekání ve frontě na studijním oddělení. Týden cestování MHD po Plzni a hledání zastávek a vhodných spojů. Týden pátrání po tom, kde mám vůbec výuku a do jaké učebny mám jít apod. Hlavní je, že jsem ten zákeřný týden zvládla bez větších problémů a cítím se po něm ještě více zocelena. :-)

Abych se vrátila ke škole... Jelikož mám z předchozího studia uznané nějaké předměty, nemám tak obsáhlý rozvrh jako moji spolužáci, ale i tak to nebude zrovna procházka růžovým sadem. Zbavila jsem se převážně předmětů, za které je nejméně kreditů a bývají jedny z těch nejvíce v pohodě, ale alespoň ušetřím nějaký drahocenný čas. V tomto semestru musím zvládnout pět předmětů (anatomii, angličtinu, biologii a genetiku, lékařskou chemii a výpočetní techniku). Když to vezmu v porovnání s jinými obory, kde jsem za semestr měla předmětů třeba dvacet, zdá se to jako brnkačka, ale opak bude pravdou. Při psaní tohoto článku přemýšlím nad tím, čeho se tento semestr nejvíce bojím a proč. Strašákem všech prváků bývá zákeřná anatomie, ale pro mě to je překvapivě chemie. Ačkoliv se v tomto předmětu spíše prý opakuje středoškolská chemie, bude to pro mě největší boj. Chemii jsem měla ve škole naposledy asi tak před deseti lety a mám pocit, že už neumím ani názvosloví oxidů, ale to snad doženu.

Je pár minut po půlnoci, sedím na noční službě v nemocnici, na oddělení je relativně klid a děti spí (jen to nezakřikni!). Dřív bych v této chíli zapínala nějaký film nebo seriál, ale rozhodla jsem se dnešní noc věnovat opakování chemie.

Tak tedy kyselinám zdar!

Vaše sestřička medička (budoucí chemička :-D)
 

Netrpělivě čekám

8. září 2018 v 13:49 | Sestřička medička |  1. ročník
Pfffff.....Už pár dní netrpělivě čekám na rozvrh, který je přislíbený na první polovinu září. Je mi úplně jasné, se k nám rozvrh dostane přesně 15.9., ale stále si naivně myslím, že to bude každým dnem a zmateně kontroluji stránky už i o víkendu. Co kdyby náhodou... A proč ho tak netrpelivě vyhlížím? V práci si musím do 10.9 napsat požadavky na služby a dny, kdy potřebuji volno, ale co mám dělat, když vlastně nevím, kdy mám školu?! Asi to dopadne tak, že na první týden v říjnu si vezmu dovolenou a najdu ubytování v Plzni. Přece jen je dobré být na prvních hodinách všech předmětů a následně se rozmyslet, na které budu chodit (a které ne). Ale co další týdny? Asi si zkusím ten říjen poskládat i bez toho rozvrhu, tak snad to nějak půjde a nezblázním se z toho hned na začátku.

Čím víc se ta škola blíží, tím víc přemýšlím, zda nejsem blázen, že jsem do toho studia šla. Teď si ještě pár dní odpočinu bez školy, budu mít pár služeb v nemocnici a také mě čeká konference, na které přednáším. V druhé půlce září si užiji zaslouženou dovolenou, která skončí přesně posledního září a druhý den naskočím hned zpátky do reality - začíná škola.
Bude to asi neskutečná jízda, ale zatím se na to stále těším!

Vaše netrpělivá sestřička

Zápis za námi

23. srpna 2018 v 18:47 | Sestřička medička |  1. ročník
Ahoj!
Po delší době se zase konečně ozývám, jelikož je léto u nás na oddělení v nemocnici poměrně šílené, co se počtu služeb týče. To víte, dovolené atd., takže jsem v práci pomalu denně a na psaní článků už po službě nemám sílu ani náladu.

Každopádně dnes jsem měla konečně volno a udělala jsem si výlet do Plzně na náhradní termín zápisu do 1. ročníku Všeobecného lékařství. Naivně jsem si myslela, že nás na náhradním termínu bude poměrně málo, ale opak byl pravdou a posluchárna praskala ve švech.

Samotný zápis probíhal stejným způsobem jako znám z jiných fakult UK - vyplňování potřebných dokumentů, indexů, vyřizování průkazu studenta a překvapivě se konal i test z cizího jazyka, který si student volí do 1. ročníku (angličtina, němčina, francouzština a španělština) a podle cizích jazyků budeme i rozdelěni do 12 kruhů. Všechno jsme poměrně rychle zvládli a dozvěděli se další potřebnou informaci a to tu, že s výukou začínáme 1.10.2018. No, už se nám to blíží.

Tak jsem se dnes oficiálně upsala na pár let (minimálně na rok - v tom horším případě) Lékařské fakultě v Plzni a první, co mě po odchodu z fakulty napadlo, bylo: "Vítej na palubě, blázne"!

 


Jak jsem se stala sestřičkou

21. července 2018 v 12:35 | Sestřička medička |  O mně
Když jsem byla malá, měla jsem chvíli období, kdy jsem chtěla být paní doktorkou a ještě nejlépe tou, která se stará o zvířátka (v té době jsem se starala akorát tak o své plyšáky). Po čase jsem si to rozmyslela a následovala éra zpěvačky, herečky nebo učitelky. Najednou mi bylo 14 let a já měla začít přemýšlet o tom, kam chci jít na střední školu a čím vlastně chci v dospělosti být. Osobně jsem měla jasno, chtěla jsem na SOŠ veterinární v Českých Budějovicích, ale jelikož by to pro mě znamenalo bydlet na internátu, mamka mě tam nechtěla pustit. Musela jsem si vybrat tedy školu u nás v kraji a chtěla jsem tedy studovat obor zaměřený na informatiku a ekonomiku. Opět následovala rozmluva od mamky, že nenajdu v tomto oboru uplatnění, budu špatně shánět práci a bylo mi podsouváno, ať jdu na zdrávku. Denně jsem poslouchala, že jako sestřička mám jistou práci, najdu jí všude, mohu si vybrat z více oborů a určitě si najdu obor, který mě bude bavit. Nátlak trval docela dlouho a já mu nakonec podlehla a vystudovala jsem střední zdravotnickou školu. Po čase jsem se dozvěděla, že zdravotní sestřičkou chtěla být moje mamka, ale jelikož byla tenkrát jiná politická situace a mamka měla jednu 3 na vysvědčení, musela jít studovat na učeliště. Takže to bylo jasné, mamka si chtěla splnit své sny alespoň díky tomu, že se sestřičkou jednou stanu já. Již na škole jsem v této práci našla zalíbení a smysl a teď mohu zpětně poděkovat své mamce, že mě vedla tímto směrem. Po ukončení základní školy přece jen málo který dospívající ví, co by chtěl v životě dělat a jakým směrem by se chtěl ubírat, takže nějaké nasměrování ze strany rodičů je alespoň občas pozitivní. Díky, mami!


Jelikož se v době mého studia na střední škole měnila i celá koncepce studia na zdravotní sestru, studovala jsem obor zdravotnický asistent, nyní přejmenovaný na praktická sestra. Zdravotnický asistent (praktická sestra) má trochu menší kompetence než všeobecná sestra a také nižší platové ohodnocení, takže bylo jasné, že pokud chci být plnohodnotnou a samostatně pracující sestrou, musím si dodělat ještě vysokou školu. S vysokou školou jsem nezačínala hned po maturitě, nejdřív jsem nějakou dobu pracovala a před studiem všeobecné sestry jsem si odskočila ještě vystudovat obor sociální pedagogika na Univerzitě Karlově, který jsem absolvovala minulý rok. Po prvním ročníku pedagogiky jsem začala zároveň studovat obor všeobecná sestra, takže jsem dva roky studovala dva bakalářské obory najednou. Obor všeobecná sestra jsem dokončila letos v červnu, jupí! A jelikož jsem člověk, co jen tak neposedí a nějak si nedokážu představit, že bych teď měla chodit již jen do práce a neposouvat se dál, zkouším další výzvu - medicínu. Tak třeba tady jednou bude článek s názvem "Jak jsem se stala doktorkou"... Je mi čtvrt století a konečně vím, čím chci být až vyrostu.

O mně

15. července 2018 v 9:19 | Sestřička medička |  O mně
Ahoj!

Jelikož mě vlastně ještě vůbec neznáte, bylo by slušné se vám alespoň trochu představit...

Na svém blogu budu vystupovat výhradně pod přezdívkou - sestřička medička. Narodila jsem se v době, kdy byla Česká republika již samostatným státem, ale nebylo tomu zase tak dlouho, konkrétně pár dní. Pocházím ze západního cípu naší krásné republiky, ale již pár let žiji a pracuji v Praze a asi tomu ještě pár let bude. Pracuji v jedné pražské fakultní nemocnici, kde jsem již několikrátým rokem a zatím stále spokojená. Jelikož už nejsem ve věku většiny studentů a musím si vydělat na nájem a jiné životně důležité věci, je práce jedním z důvodů, proč se jen tak nepřestěhuji kvůli škole do Plzně. Svoji práci mám ráda, mám kolem sebe skvělý kolektiv sestřiček a lékařů a pracuji v oboru, který je pro mě neskutečně zajímavý. Takže mi nezbývá nic jiného, než to prostě nějak zvládnout s dojížděním. Šílenství co? Snad z toho za pár let nebudu na práškách. :-)

Když potřebuji trochu vypnout a vyčistit si hlavu od práce, nejčastěji relaxuji cestováním. Miluju poznávání nových kultur a lidí, ochutnávání zajímavých jídel a objevování nových míst a malebných zákoutí. Odpočívám také při vaření a pečení, ale jelikož bydlím sama, tak svoje koláče a buchty nosím do práce, kde záhadně hned zmizí. Jsem dost akční a společenský člověk, co jen tak neposedí a pořád musí něco dělat a nejhůře strávený den je pro mě ten, kdy nevyjdu z bytu a jen sedím doma a nic nedělám. Teď zrovna sedím na ošetřovně jednoho tábora na Vysočině a svoji dovolenou si užívám aktivně ošetřováním nemocných dětí. Někoho práce prostě naplňuje a baví i ve volném čase.

Tak zase někdy! Teď jdu obvazovat vymknuté kotníky a mazat odřená kolena.

Vaše Sestřička medička


Ahoj!

12. července 2018 v 5:52 | Sestřička medička |  Začátek
Ahoj!
Vítám vás na svém novém blogu, kde se budu snažit psát rady, tipy, postřehy, ale i své osobní zkušenosti ze studia všeobecného lékařství na Lékařské fakultě v Plzni. A také vás hodlám trápit a nudit svými pocity a všemi stavy zoufalství a šílenství před zápočty a zkouškami, kterým jistě začnu brzy propadat. Asi si říkáte, že to je jen další blog o životě zoufalého medika, který na blogu prokrastinuje mezi učením na zkoušky... Ani náhodou! Nejsem jen tak obyčejná studentka medicíny. Jsem pracující zdravotní sestřička, které je už trochu více než 19 let (více než většině spolužáků) a asi mi to učení nepoleze do hlavy už tak dobře. Výzva je jasná, pokusím se zdolat medicínu i při částečném úvazku v nemocnici a s poměrně šíleným dojížděním mezi Prahou a Plzní.

Držtě mi palce! Bude to jízda, ale doufám, že to bude stát za to.

Vaše Sestřička medička

Kam dál